Mikoláš Aleš

25.04.2014 14:27

Mikoláš Aleš (18. listopadu 1852 Mirotice – 10. července 1913 Praha)

byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, jedna z nejvýznamnějších osobností tzv. "Generace Národního divadla", klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.

Jeho otcem byl František Aleš, písař a později městský tajemník, člen významné a zámožné mirotické rodiny, matkou Veronika Alšová, rozená Famfulová. Kvůli finančním potížím se celá rodina několikrát přestěhovala. V roce 1856 nejprve do Písku a následně do Prahy. Ani tam se však nepodařilo situaci zlepšit a Alšové se v únoru 1859 vrátili zpět do Mirotic.

Kreslit začal už ve čtyřech letech. V roce 1862, podobně jako jeho dva bratři František a Jan, nastoupil na školu v Písku a v roce 1865 nagymnázium, které však pro neshody s jedním z tamních pedagogů musel opustit.

Profesor kreslil na tabuli rostlinu jaterník. Alšovi se to nelíbilo, vyskočil z lavice k tabuli, vytrhl mu křídu z ruky, načrtl jaterník a prohlásil: "Takhle se kreslí jaterník!" Už v mladém Mikoláškovi byl zřejmě nepotlačitelný malířský duch.

Začal se tedy učit malířem a později, roku 1867 vstoupil do druhé třídy písecké reálky, kde studoval až do roku 1869, kdy odjel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Během studia si přivydělával vyučováním kreslení a drobnými ilustracemi. Jeho profesory byli Josef Matyáš Trenkwald a Jan Swerts.

V roce 1876 se zúčastnil demonstrace proti profesoru A. Woltmannovi, který během své přednášky v německém vzdělávacím klubu Concordia popřel sice existenci českého umění, ale pouze v době gotické a barokní, přesně uvedl, že české umění pouze přejímalo v té době německé vzory. Čeští studenti, kteří přednášku navštívili, hlasitě protestovali a neopustili přednáškovou síň, na což profesor Woltmann reagoval následným vyklizením síně. Později protesty přerostly v potyčky mezi německými a českými studenty. On sám byl potrestán několikadennímvězením a vyloučen z akademie. Jednalo se spíše o výtržnost. Do vězeňské cely si vzal pouze Bibli.

Po tom, co předčasně zemřeli oba jeho bratři (1865 František, 1867 Jan), zemřela v roce 1869 také jeho matka. Otec se v roce 1874 znovu oženil, ale téhož roku zemřel. Protože se svou macechou se nikdy nespřátelil, zůstal ve 22 letech zcela sám a bez prostředků odjel natrvalo do Prahy.

V roce 1879 společně s Františkem Ženíškem zvítězil s cyklem Vlast v konkursu na výzdobu foyer Národního divadla, šlo celkem o 14 lunet. 29. dubna téhož roku se oženil se svou dětskou láskou Marinou rozenou Kailovou a společně začali bydlet na Malé Straně v Praze. Následně odjel na studijní cestu do Itálie a po svém návratu v letech 1880–1881 pracoval na čtrnácti velkých lunetách pro Národní divadlo a ilustracích pro Arbesův časopis Šotek. V roce 1889 vytvořil cyklus ilustrací národních písní Osiřelo dítě a následovaly další cykly. Jeho posledním dílem byl akvarel Svatý Václav, který namaloval na jaře roku 1913.

Byl uznáván už za svého života, i když spíše jen jako kreslíř a dekoratér, jeho olejomalba byla doceněna až později, ve 20. století. Na Národopisné výstavě v roce 1895 bylo vystaveno mnoho jeho sgrafit. V roce 1896 vydal spolek Mánes první samostatnou publikaci o jeho díle a k šedesátým narozeninám byl jmenován pražským měšťanem a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých. Jeho zásluhy o české výtvarné umění byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění, jejím řádným členem byl zvolen 28. listopadu 1908 (dopisujícím 1. prosince 1892, mimořádným 30. listopadu 1895). Na druhé straně se mu v Praze dostávalo i nevděku a ponižování. Traduje se jeho výrok "Nebejt toho žida Brandejse, tak jsem snad zemřel hlady!" Alexandr Brandejs byl milovník umění a Alše často hostil za různé umělecké protislužby, včetně například návrhů na kostýmy.

Pro neshody s vedením Národního divadla v Praze ztratil na čas práci a pracoval pro různé časopisy, například pro slovenský Černokňažník, který vycházel vMartině. V letech 1893 a 1897 cestoval po Slovensku; při druhé cestě navštívil i Bratislavu.

Vnukem jeho bratrance, řezbáře Jana Tesky (autora kazetového stropu Teskova sálu na Orlíku), je československý lékař a významný mezinárodní vědec, publikačně afiliovaný v USA a Švédsku - profesor MUDr. Miroslav Mikulecký DrSc. Z alšovské lásky k Slovensku, v rodině tradiční, věnoval celý svůj kariérní život od roku 1953 Univerzitě Komenského v Bratislavě.

Dalším Alšovým bratrancem byl Josef Šimon Aleš, vydavatel okultní literatury a propagátor lyžování a otec malíře Josefa Váchala.

DÍLA

• cykly obrazů Smysly (1876), Živly (1881), Praha (1882), Život starých Slovanů (1891)

• další obrazy:

  • olejomalba „Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem“ (1878)

  • akvarel „Svatý Václav“ (1913)

• fresky a sgrafita na průčelí mnoha domů v Praze (např. Rottův dům, Wiehlův dům na Václavském náměstí a v Nuslích)

• návrhy fresek a sgrafit na 15 fasádách domů v Plzni

  • fasády domů v Nerudově ul. č. 2, 4, 6, 8 a 10

  • cyklus Sběr léčivých bylin na domě s lékárnou na nám. Republiky č. 27

  • dům U Červeného srdce na nám. Republiky č. 36 z roku 1894

  • cyklus Řemesla na domě v Sedláčkově ul. č. 31

  • fasáda Cingrošova domu v Bezručově ul. č. 31

  • cyklus Sv. Jiří na Štechově vile v Dvořákově ul. č. 1

  • fasády domů v Tovární ul. č. 6 a 8

  • výzdoba domu v Purkyňově ul. č. 35 a domu na rohu Petákovy a Jegellonské ulice

  • fasády domů na Masarykově náměstí v Plzni

• sgrafita na průčelích hotelu Otava v Písku

• sgrafita na budovách spořitelny a školy na Velkém náměstí ve Strakonicích

• výzdoba fasády domu č. 209 na třídě Národní svobody v Písku

• výzdoba chrámu Narození Panny Marie na náměstí Svobody ve Vodňanech

• společně s Františkem Ženíškem cyklus obrazů „Vlast“ pro Národní Divadlo (1877 - 1881, 14 lunet, 4 nástěnná a 3 nástropní pole ve foyeru.)

• knižní ilustrace děl Františka Ladislava Čelakovského, Aloise Jiráska a Jakuba Arbese (české lidové písně, Špalíček pohádek, pověstí a přísloví, …)

• kresby pro časopisy Květy, Zlatá Praha a Šotek

• je mimo jiných autorem největšího obrazu na plátně Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou

• malba sv. Jiří, sv. Vojtěcha a sv. Václava v kostele v Mikulči, 1900